Aldo Nove

Superwoobinda

Franco Battiato

e altre storie senza lieto fine

Woobinda

La vita oscena

Amore mio infinito

un incontro immaginario tra Edward Hopper e Raymond Carver

Si parla troppo di silenzio

Mi chiamo Roberta, ho 40 anni, guadagno 250 euro al mese

Vent’anni dopo il caso editoriale e il successo di Woobinda, Aldo Nove ritorna con Anteprima mondiale. Vent’anni in cui tutto è cambiato senza tradire le profetiche premesse che infiammarono allora pubblico e critica. Nove racconta un mondo mutato per sempre, giunto oggi a un punto di saturazione, e gioca la carta più difficile: descrivere con ironia e compassione una deriva che non risparmia niente e nessuno, se non un residuale senso di umanesimo a cui possiamo ancorare le nostre speranze per il futuro. Anteprima mondiale fa ridere e al tempo stesso tocca le nostre inquietudini più profonde, riuscendo nel paradosso di trasformare, grazie alla letteratura, ciò che ci fa spavento in qualcosa di sorprendentemente comico.

Anteprima mondiale

Citová výchova našich časů. Zoufalá a bezhlavá láska desítiletých. Láska pohlcená časem. První neuvěřitelný polibek. Láska, která se znovu setkala v dospělosti spolu s časem. Vášnivý a něžný román, který je zároveň podobenstvím nevinného a drsného italského humoru od sedmdesátých let až po léta devadesátá, kdy se všechno navždy změnilo. Matteo má dvacet osm let a pracuje pro jednu firmu, která vyrábí nádrže pro ryby. Ze svého života má Matteo „čtyři věci, které by chtěl říci“. Ve čtyřech kapitolách, vlastně v takových hudebních sekvencích, které je evokují, jsou pokaždé záznam a odstín výrazu rozdílné, jak se přizbůsobují letem. V desíti ubíhá věk se zmrzlinou Calippo, děvčátkem, „které má tvář jako Maria Giovanna Elmi“ a jazykem, jenž disponuje nezměrnou ryzostí a komikou infantilního vyjadřování. Pak nastává věk rodinné tragédie a lásky k Marii, která „má žlutou nákupní tašku, červenou gymnastickou soupravu a předlouhé černé vlasy“, a dále věk vymezený nesnesitelným během času, který ovládá jednotlivce a jejich lásky jako krokodýl Edoarda Bennata nebo Petera Pana. Ve třetí kapitole se tak výzva hlubokého objektu a času v knize stává jakýmsi vyprávěním naruby směrem k nehybné hnací síle nebo kosmické síle půvabu, polibku lásky určenému Silvii. V poslední části se dvacetisedmiletý Matteo omezuje od nepravděpodobného pracovního pohovoru k odepření všeho na úkor veškeré fiktivní individuality a stává se jen množstvím věcí. Přitom couvá – nebo se posunuje vpřed – jako kosmonaut na konci Vesmírné odysey („uvnitř sebe jsem pociťoval jakýsi nával, který mi radil, abych se bez ustání rozpoltil na všechny směry“), v níž je rozvinutá stránka věci, kde že se nachází současnost, kde minulost a kde čas a prostor nakonec splývají a konkrétní geografické místo vyvolává zhuštěné enormní psychické stavy. S šamanským gestem, jež odpovídá čistému projevu lásky, uzavírá knihu do nekonečného kruhu. Je to kniha, která odhaluje plnou zralost spisovatelovu, jenž je symbolem nové literární scény, text adresovaný těm, aby překvapil jak příznivce, tak odpůrce Alda Noveho.

Lásko má nekonečná

Aldo Nove

About

Books

Join the club