Po knize Prázdné sliby jsem koukala už od doby, co vyšla v anglické verzi a já na ni náhodou narazila na tiktoku. Původně jsem si ji chtěla pořídit v angličtině, ale než jsem se k tomu dostala, vyšla česky, což mi trochu ulehčilo život.  Říká se, že takhle kniha je to pravé pro fanoušky knih Sarah J. Maas. I když se za něj považuji, bohužel to u mne bylo stylem neurazí, nenadchne. Ano, kniha je dobře napsaná, velmi čtivá a měla jsem ji přečtenou za dvě dopoledne. Začnu s tím dobrým... Velmi cením v zásadě inteligentní hlavní hrdinku, na které jde vidět, že si sem tam i rozmyslí, co udělá. Hlavním mužským postavám strhávám body za nedostatek slušného chování, ale chápu, že je to v podobných knihách potřeba (a stejně jim to nakonec odpustíme, že ano). Moc se mi líbila promyšlená historie světa, je tam hezky zdůvodněno, proč se co děje a na jakém principu celý svět funguje. Jak už jsem napsala, kniha je velmi čtivá, příběh se odvíjí rychle a dynamicky a je snadné se do něj ponořit. Taky chválím minimum *spicy* scén. Ne, že by mi to snad v knihách vadilo, ale trochu jsem se bála, jak by se s tím autorka poprala. Naštěstí to nebylo třeba řešit, protože to málo bylo velmi dobře zvládnuté. Teď přijde to špatné... Jde vidět, kde autorka brala inspiraci, ale bohužel to jde občas vidět až moc. Rudovlasá Brie se "skrytým symbolem moci"? Temný princ se svou skupinou věrných přátel zahrnující krásnou vílu, jednoho hromotluka a jeho tichého kamaráda? Zlatý princ s tragickou rodinnou historií a averzí vůči tomu temnému, navíc má ještě bílé vlasy, tetování a jmenuje se Ronan? Pouta mezi vílami, díky kterým partner pozná, když je ten druhý v nebezpečí a jak se cítí? Mohla bych ještě pokračovat ale... Omlouvám se, ale já v tom tu Maasovou nedokážu nevidět. I když je kniha dobrá a milovníkům fantasy a příběhů o vílách bych ji určitě doporučila, musím jí dát 3/5⭐ Věřím, že v dalších dílech se ta originalita aspoň trochu zlepší.