Tváří v tvář beztvarosti Afektivní a vizuální figury v moderní literatuře

Kniha pojednává o setkání subjektu s beztvarostí a jeho důsledcích, jak je uchopuje moderní světová literatura, a s využitím filozofických, estetických i antropologických přístupů se snaží odpovědět na otázku, jakými prostředky afekty a vizualita tvarují jazyk, příběh a čtenáře. Hlavní roli tu proto nesehrávají zkoumaní autoři 19. a 20. století (např. Edgar Allan Poe, Oscar Wilde, Richard Weiner, Vladimir Nabokov či Eugène Ionesco), ale intermediální figury utvářející jejich psaní a prostupující dějiny: smazaný obličej, tapeta a prázdná židle. Hlavní ambicí všech kapitol je vysvětlit, jakým způsobem je narativní text schopen zprostředkovat fenomén beztvarosti, doposud spojovaný výhradně s oblastí výtvarného umění, a jaký teoretický potenciál pro estetické a literárněvědné myšlení skýtá. Přínos monografie spočívá mj. v tom, že jako první ve středoevropském kontextu reaguje na výzvu afektivního obratu, jehož mezioborové impulzy aplikuje na oblast moderní literatury i současného výtvarného umění.